O knize: 1971 / „... A najednou jsem si všiml, že na druhé straně mostu stojí krásné přikrčené nazelenalé auto, podobné velkému bronzu brouk, pomalu se plazil. Měl úzkou, jiskřivou příď, šikmá křídla pevně přitisknutá do stran, podlouhlé světlomety jako by vrostly do karoserie vozu. Auto se pomalu plazilo po mostě. Seděli v něm dva lidé. Když auto jelo vedle mě pod velkou lampu na mostě, zdálo se mi, že se na mě lidé v autě dívají. Auto pomalu jelo dál, ale najednou se prudce otočilo, rychle sklouzlo na druhou stranu mostu a jelo ke mně. Srdce mi začalo bušit. Auto se tiše stočilo a zastavilo kousek od kandelábrů. Ti, kteří v něm seděli, se na mě bez okolků podívali. - Slyšel jsem tichý hlas "Ona, ona, San-Dmichi, prosím." Proč ne Ustya - Všude, kde vidíš Ustya - A bez obočí, jak bez obočí! A? Madrid a Lisabon, seno a sláma! Opravdu to našli? Bál jsem se pohnout; neměl jsem odvahu znovu se podívat na auto. Stál jsem jako ztuhlý u zábradlí a svíral ho oběma rukama. Slyšel jsem za sebou zabouchnout dveře auta. Za mnou byly slyšet tiché kroky "Jsou to špióni?" - Myslel jsem. …»